Klubové lampióny

Trochu opožděně, ale přece jsem si vzpomněl na nedávno proběhlé mistráky štafet a družstev. Kdysi to pro mě býval jeden z vrcholů se zóny, ale teď se nadšení již nedostavuje zvlášť, když se závodí na "dálném východě" a venku je počasí, že by psa nevyhnal.
I tak jsme se Silvou vyrazili směr Mohelnice. Sobotní MČR štafet bylo mojí premiérou ve veteránech a byla to premiéra "jak se patří". Směle můžu napsat, že to byl můj nejhorší výkon za poslední tři roky. Horší štafetovej výsledek jsem předvedl snad jen na British championship in relay 2008, kde jsem se v hustník zamotal na pět minut a přiběhl na prvním úseku beznadějně poslední.
No ale rychle k tomuhle závodu. Po startu kontroluju čelo a mapuju jedničku. Brnkačka, cesta, rozhraní kontrola. Jenže ouha!
Když jsem dvě minuty rochal hustník a nemohl najít jedničku

říkal jsem si, že je to chyba z nesoustředění a ve chvíli

kdy jsem jí konečně našel opřel jsem se do toho naplno, ale zároveň velmi soustředěně abych ztrátu na čelo brzy dohnal. Dvojka!!!!GPSka jasně ukazuje, že jsem byl tam kde měla kontrola bejt. Jestli byla v tom houští nalevo nebo napravo to opravdu nevím, ale prolezl jsem to tam úplně celý a nebyl jsem tam sám. Když jsem kontrolu po třech minutách našel! už jsem věděl, že je všechno v prdeli, ale byly to štafety a tak jsem to ještě naposledy zkusil a bušil do toho jako blázen abych to klukům aspoň trochu vylepšil. No a pak přišla čtrnáctka!!!
Tentokrát mě GPSka usvědčila. V kyslíkáči jsem vletěl do hustníku úplně jinde než jsem chtěl a už nebylo návratu. Další tři minuty šukání jehličnatým houštím mě úplně odrovnaly. Byl to úplnej konec. Psychickej i fyzickej. Na předávku jsem se už dovlekl a měl chuť se sebrat a jet domů. Takovouhle premiéru mezi veterány jsem teda nečekal :-(. No nic, tak někdy příště. Celý závod tady.
Po takovémhle výsledku jsem si na nedělní dospělácký úsek v prvním družstvu vůbec nevěřil, ale nakonec to bylo celkem v pohodě. Marodkou a lemplovstvím zdecimovaná sparťanská střídačka málem nedala ani dvě družstva, ale silou vůle a především díky jedné nejmenované sparťanské dorostence se dílo podařilo. Můj výkon byl celkem vyrovnanej stejně jako výkon Myra, Ifči a Anči a tak především díky výbornému Mrázovi (3. na úseku) Janičce a Boudovi se nám podařilo zůstat desátým nejlepším klubem v republice, což je myslím na tu bídu fakt dobrej výsledek. Cesta domů byla dlouhá a to i bez burčáku! Nedělní závod ke zkouknutí tady.